slepičí zravodajství

Náš nový Holanďánek už si hýčká své dvě slepičky:)

Toto je naše nejmladší Holanďanka tzv Bambule nejmenší. Měli jsme podezření, že již nevyroste a zůstane tak slepicí do kapsy, ale teď přeci jenom ještě trošku povyrostla...

Stále ale spinká s maminkou :D S maminkou chodí i snášet vajíčka :D

Máme ještě jednu vtipnou historku :D tady na této poslední fotografii je pohled do našeho malého kurníku pro Holanďanky a Sebritku (to je ta malinká bílá s černě olemovanými peříčky). Sebritka přes léto odchovala kuřátko (pro ty co občas juknou na můj blog to není nic nového :D), jelikož nebylo možné udělat to jinak odchovala kuře Vlašky (což je prostě velká nosná slepice). Když Vlaška dospěla dali jsme jí mezi velké slepice (Holanďanky od obyč slípek máme oddělené plotem). Vlaška se aklimatizovala a asi měsíc v klidu žila s velkými slepicemi. Pak ale začala chodit ke své mamince Sebritce na návštěvy. Zcela vědomě přelétla plot, chvíli pobyla s maminkou a zas odletěla. Později jsme zjistili, že začala u maminky (tedy v kurníku pro Holanďanky ) i občas přespávat. Teď už chodí k mamince do kurníku přespávat každou noc, ale vždy ráno přeletí opět k velkým slepicím. Jo se slepičkama je sranda :D 

podzim

Podzim mám moc ráda. Na podzimní mlhy a temné večery kde kdo nadává, ale já si to vychutnávám. Miluju procházky, když přes mlhu prosvítá sluníčko, večerní rychlé proběhnutí s naší psí slečnou a večer s hořícími svíčky :)
Máme neskutečnou úrodu jablek, tak stále něco dobrého peču, když není čas na pečení, tak dětem k večerníčku alespoň několik jablek nakrájím... Když se naskytne příležitost ušiji pár levandulových pytlíčků. Jelikož mám doma malou předškolačku a třeťáčka příprava do školy a školky taky zabere dost času. Stále se s miláčkovou učíme R, jestli máte někdo vyzkoušený způsob jak na R nejlépe sem s ním....

Žofka by pro myš hrabala klidně až na kraj světa :D

a musím se pochlubit! Letos nám opravdu báječné létá drak!!!

Mám neskutečnou smůlu co se chovu kuřátek týče, jsem již velký odborník na kuřecí nemoci a neduhy.... naše podzimní kuřátka si opět prošla velmi neobvyklou kuřecí nemocí, ale i zprvu ztracené se nakonec v dobré obrátilo a snad nám z kuřátek rostou zdravé slepičky ...

 Stále dojíždím za dalším vzděláním a ač nerada jezdím za tmy, často se kochám. Večer za tmy vyvaluji oči a snažím se nepřejet daněly, srny, myši a lišky skáčící pod kola a ráno za rozbřesku si občas přibrzdím a kochám se krásnou probouzející se krajinou :)