z našeho dvora

je to dar mít uzavřený dvůr, je to úžasný prostor který je jen pro naší rodinu a zvířátka, dnes jsem se tak zadívala a musela jsem se smát jak se vracíme ke starému způsobu života, tedy jen s velkou nadsázkou, ale když jsem viděla jak se náš Ferda (starý samec chovného králíka, náš jediný dosud živí králík, na chov králíků na maso totiž nemám žaludek,chov jsme zrušili, Ferdu necháváme už několik let dožít a začínám mít pocit že je asi nesmrtelný :)) blažené vyvaluje uprostřed dvora na travičce, vedle něj se pase kvočna s kuřátky do toho pobíhá naše Žofka (fenka ,,voříška'') a pod trampolínou vyspává kočička, přišlo mi to prostě jak za starých dob, jen jsem ráda, že té zvěře nemáme víc :D

on náš Ferda je vůbec příběh sám za sebe :D jsou to asi 3 roky co babička uvažovala, že z něj udělá fašírku nebo sekanou. vždy chovala králíky, ale já králíky považuju prostě za mazlíčky tudíž je nemůžu nechat zabít a sežrat, tak jsme chov zrušily a zbyl jen Ferda, babičce jsem fašírku rozmluvila a shodli jsme se na tom že Ferdu necháme dožít. nu už dožívá 3 roky :D a že se nemá vůbec špatně, léto tráví volně puštěn po celém širém dvoře, někdy se sám vrátí do kotce jindy přespává ve stodole pod traktorem, kde má připravenou i vodu a občerstvení :D je krotký a přátelský, občas nás vyhlíží i před otevřenýma vratama ani ho nenapadne utéct :) jen je trošku zmatený, nejdříve si myslel, že je pes, to když objevil Žofku a chtěl se s ní kamarádit, pak uviděl kočku a měl pocit že je kocour a neustále dolézal za Micinkou, která to asi moc neocenila, dnes mu došlo, že je asi kohout a tak celý den hlídal kvočnu s kuřátky, ani kvočka ovšem nebyla nadšená a stále popuzeně kvokala :D

Žofka :)